Chraň mě, Bože!

Kategorie: úvodník

Řekni Hospodinu: Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám.... Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení.....Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech.... Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. Žalm 16

David psal tento žalm ve veliké tísni. Nevíme přesně, co ho právě potkalo, ale dovolává se Boží ochrany v situaci nebezpečí a těžkostí. Měl možná oprávněné obavy nad svou bezprostřední budoucností. Proto je zajímavé, jak dále na svou situaci reaguje.

Ihned po prosbě o ochranu David vyznává, že Bůh je jeho jediné dobro a že je jeho jediným Pánem. To v nás může vyvolávat otázku, zda je naše konečné doufání a konečné podřízení jedině vůči Bohu. Někteří lidé hledají Boha, když se jim daří dobře, protože jsou za to vděčni, a touží po tom, aby se jim dobře dařilo i dále. Někteří hledají Boha, když se jim daří zle, protože touží po tom, aby se jim dařilo lépe. Která z těchto možností je správným řešením? Ani jedna. Hledejme Boha stále, v každé situaci ho považujme za Pána a v každé situaci mu důvěřujme. Rozhodující nejsou okolnosti, rozhodující je naše důvěra ve velikého Boha.

David dále vyznává svůj postoj k Božímu lidu. Má v něm velké zalíbení. David si váží svých duchovních sourozenců. Někdy můžeme vidět mezi křesťany pohrdání, někdy proti sobě dokonce křesťané bojují. Kéž je to mezi námi jiné, kéž máme všechny své sourozence v úctě, kéž si zachováme pozitivní postoj k církvi přes různé bolesti a nedorozumění, která nás v ní potkávají. Nejsme ještě plně proměněni k dokonalosti, měřeno Kristovou plností. Nebudeme všichni nejlepšími kamarády. Přesto je před námi společná věčnost.

Naprosto rozdílný pohled má však na různé bohy, kterým někteří jeho současníci sloužili. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Ve starozákonní době přinášeli lidé krvavé zvířecí a lidské oběti. Dnes se bohům slouží jinak. Bohové sexuální nevázanosti a materialismu, kteří se snaží své následovníky přesvědčit o tom, že je vše dovoleno a že existuje nárok na to mít se dobře, očekávají sofistikovanější uctívání. A zvou k němu i nás. Nedejme jim vůbec nic.

Po vyznání pohledu na Boha a na Boží lid David vyznává svůj pohled na Boží zaopatření. Přestože se nachází v těžkostech, nepochybuje o tom, že „Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich.“ David ví, že Bůh má pro něj dobré věci a že ho uvádí na rozkošná místa.

Může se nám zdát, že není jednoduché žít právě v Praze v současné době s našimi spoluobčany. Není to náhoda, že nás sem Bůh postavil. Buďme rádi, že žijeme na tomto nádherném místě s těmito úžasnými lidmi. Potřebujeme si být jisti tím, že se Bůh nespletl, a milovat lidi, kteří jsou kolem nás. Bez lásky ke svým sousedům, spolupracovníkům a spolužákům jim nepřineseme účinně evangelium. Těžko budeme smysluplně sloužit lidem, které nemilujeme, pro které nemáme naději, nad kterými alespoň někdy nepláčeme.

David má jistotu, že mu připadlo nádherné dědictví. Je vděčný. K vděčnosti nám pomáhá jistota, že Bůh je dobrý. Bez vděčnosti přichází nespokojenost a ta je často kořenem hořkosti.

Na závěr se David rozhoduje dobrořečit Hospodinu. Není to rozhodnutí vyvolané pozitivními okolnostmi. Je to rozhodnutí, které David dělá navzdory okolnostem. Připomíná si Boží přítomnost a díky ní zakouší Boží vedení i ochranu. My můžeme udělat stejné rozhodnutí. Budeme dobrořečit a oslavovat Hospodina, protože je toho hoden, protože je k nám dobrý, protože nám mnoho dobrého dal a má pro nás mnoho dobrého připraveno. Provede nás i tím, co možná nebude jednoduché. V Jeho přítomnosti ale budeme moci vždy zažívat hojnou radost. Protože je prostě takový – chce pro své děti to nejlepší.

Lubomír Ondráček