Duch pravdy

Kategorie: úvodník

Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.  Skutky 4,31

Jan v evangeliu v 16. kapitole cituje Pána Ježíše, který nedlouho před svou smrtí připravuje učedníky na to, co má přijít. Velkou část svého vyučování věnuje roli Ducha Svatého, kterého tituluje také jako Zastánce a Ducha Pravdy, který přijde po Jeho odchodu. Pro učedníky muselo být velmi zarmucující až traumatické poslouchat slova svého milovaného Pána, který je připravoval na svůj odchod. Takřka neuvěřitelně pro ně muselo znít, že je užitečné, aby Pán Ježíš odešel, protože dokud neodejde, Duch nepřijde.

Vylití Ducha Svatého má pro celé dějiny klíčový význam.  Duch usvědčuje každého z nevěry v Pána Ježíše. Usvědčil z toho mne, když jsem ještě nevěřil resp. nechápal, co Ježíš pro mne učinil. A usvědčuje mne i dnes, pokud ve svém životě spoléhám na něco jiného než na Něj. Kořenem všech mých proher v oblasti hříchu je nevěra. Absence živého vztahu s Kristem v té dané chvíli.

Duch také přináší důkaz o konečném odsouzení vládce tohoto světa. Žijeme ve světě, kde se dějí strašné věci. Lidé včetně malých dětí jsou různým způsobem zneužíváni, umírají hlady, na nemoci a ve válkách. Satan jako vládce tohoto světa vládne krutě a kolem sebe vidíme spoustu nespravedlnosti a je naivní očekávat, že se ve všech oblastech naplní spravedlnost už na této zemi. Duch Pravdy dává jistotu, že původce všech hrůz a nepravostí je již odsouzen. Je to na jednu stranu varování, abychom s ním nespolupracovali, na druhou stranu povzbuzení, že spravedlnost není prázdné slovo a naděje pro všechny trpící.

Duch nás také zmocnil ke svědectví o Kristu. Učedníci deset dní po nanebevstoupení Pána Ježíše očekávali v Jeruzalémě, dokud na ně nesestoupil. Mohli za tu dobu stihnout spoustu věcí, ale bez Ducha by to nešlo. Je třeba našeho nasazení, obětavosti, je dobré vzdělání a různé programy, svět nebude získán bez našeho velkého úsilí, ale to vše by bylo málo platné, kdyby s námi nebyl Duch Svatý. Potřebujeme být naplněni Duchem Svatým. To první naplnění Duchem, křest Duchem Svatým, je klíčová zkušenost. Ale nesmíme se s ní spokojit. Nesmíme žít ve vzpomínkách na tuto úžasnou zkušenost. Nestačí se několikrát do měsíce chvíli modlit v jazycích. Potřebujeme trvalou přítomnost Ducha v našich životech a potřebujeme nové naplnění.

Ve čtvrté kapitole Skutků čteme o počátcích pronásledování církve. Petr s Janem jsou zatčeni a je jim vyhrožováno.  Oni se nedají zastrašit. Deklarují, že nepřestanou zvěstovat to, co viděli a slyšeli. Další  se k nim připojí a reagují modlitbou. A je to odvážná modlitba. Neprosí o to, aby už nebyli zatčeni, aby se jim dobře vedlo apod. Modlí se za smělost při zvěstování navzdory hrozbám a za zázraky, které slovo potvrdí. A Bůh vezme tuto modlitbu vážně. Zatřese místem, kde jsou shromážděni, a jsou – někteří možná poprvé, někteří určitě opět – naplněni Duchem Svatým. A církev dále roste.

Mám touhu to dělat stejně. Modleme se za smělost a za zázraky. Potřebujeme obojí. Jsou kolem nás různé hrozby, potřebujeme být smělejší, abychom oslovili naše přátele, spolupracovníky a spolužáky, potřebujeme více uzdravení, znamení a divů skrze jméno svatého služebníka Ježíše Sk. 4,30

Mám naději, že Bůh odpoví. Zatřese a opět nás naplní svým Duchem. A věci se začnou dít jinak a lépe než dosud. Budeme vydávat svědectví o zmrtvýchvstání Ježíše s velkou mocí. Uvidíme obrácené a vysvobozované lidi. Budeme ještě pořád na této zemi, kde stále vládne vládce tohoto světa, ale budeme vědět, že je odsouzen, budeme vědět, kam směřujeme, a budeme vidět, jak brány pekel církev nepřemohou.

To není něco, co se dělo jen v době Skutků, co se děje jen mimo Evropu, co se dělo u nás jen v devadesátých letech. To je něco, co Bůh chce udělat i dnes. Chci být u toho.

Lubomír Ondráček