Kam jdeme

Kategorie: úvodník

Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. Jan 14,1 – 2

 

Na počátku roku považuji za důležité připomenout vizi a směr našeho sboru. Proto na toto téma chci pravidelně kázat na prvním společném shromáždění (tedy v únoru, protože v lednu se scházíme jako celek KS a určitý směr pro celou naši církev přinesl letos Petr Kácha a můžete se s ním seznámit v jiném článku tohoto Sborového dopisu).

Na poslední modlitební staršovstva v loňském roce mě Bůh oslovil a já se pokusím připomenout záměr našeho sboru „Kristem proměněné životy“ trochu z jiného úhle. Když mluvíme o proměně, kterou dělá Ježíš, myslíme často na záchranu od smrti k věčnému životu a o změnu našich životů tady na zemi do podoby Pána Ježíše Krista, jak o tom mimo jiné píše Pavel do Efezu ve čtvrté kapitole. To je určitě správné a je to pravda. Můžeme ovšem zapomenout na jeden důležitý aspekt.

Na dějiny lze nahlížet různým způsobem. Jeden z možných pohledů je vidět dějiny jako přípravu na obrovskou svatbu. Ježíš – ženich – se vrátí na zem, aby si vzal za ženu svou nevěstu – církev. Církev, kterou tvoří křesťané z různých dějinných období, kultur, etnik a denominací. Proměnu, kterou dělá Kristus v nás, můžeme také vidět jako proměnu do podoby nevěsty, která je připravená pro svého ženicha.

Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila. Zjevení 19,7.

Na výše zmiňované modlitební mně (a myslím, že nejen mně) Bůh připomněl výhled na věčnost. Je důležité to, co žijeme na této zemi a jak to žijeme. Současně nám ale hrozí, že se zaměříme na tento život, na naše radosti i starosti, úspěchy i neúspěchy, tak intenzivně, že zapomeneme na cíl, ke kterému směřujeme.

Pán Ježíš těsně před svým ukřižováním připravuje učedníky na svůj odchod a na jejich život na zemi. Bude mnoho důvodů se chvět. Je mnoho důvodů, proč můžeme dnes propadat strachu. Ekonomická krize, nové nemoci, hladomory, zemětřesení, terorismus. Pokud se soustředíme na tyto věci, budeme se bát. I jako křesťané. Nemáme zaslíbení, že nás nic z těchto věcí nepotká. V době útoků 11. 9. v USA zahynuli znovuzrození křesťané. Známe křesťany, kteří zemřeli na nějakou nemoc ještě v mladém věku. A nepropadněme omylu, že je to automaticky proto, že s jejich vírou bylo něco v nepořádku. Pokud je naše naděje v tomto světě, budeme se třást.

Ježíš dává návod na pokojný a radostný život. Předně je to víra. Víra v Jeho dílo a víra v to, že se Otci nic nevymklo a ani nevymkne z rukou. Kdyby se všechno zhroutilo, kdyby všechno přestalo fungovat, Jeho milosrdenství ani Jeho moc se nezmění.

Dále je to jistota, že je o nás postaráno. Na zemi nám může vzít byt zemětřesení nebo ekonomická krize. Příbytek, který máme připravený v nebi, nám nikdo nevezme. To místo tam máme a můžeme si tím být jisti. Ježíš je u Otce a místo nám připravil. Nevíme, jak dlouho ještě budou dějiny trvat, ale nastane den, kdy se Ježíš vrátí, vezme si svou nevěstu a uvede ji do příbytku, který připravil. Víme totiž, že bude-li stan našeho pozemského přebývání zbořen, máme příbytek od Boha; ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích. 2Kor 5,1

Tato jistota působí pokoj a radost. Dává odvahu tváří tvář různým těžkostem a chrání nás od přílišného zakotvení v dobrých věcech tady na zemi. S touto jistotou se nemusíme trápit, jestli se nám vše na této zemi podaří a dosáhneme všeho, co chceme. Když nás Boží duch formuje, můžeme si připomenout, že nás formuje nejenom pro nějakých 80 let na této zemi, ale má to dosah pro věčnost.

Přeji sobě i vám, aby nás jistota na nebeský příbytek povzbuzovala po celý tento rok i v budoucnu.

Lubomír Ondráček