Zase Vánoce

Kategorie: úvodník

„…já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce.“  Jan 10, 10 – 11

 

Budu upřímný. Nejsem příliš velký nadšenec pro současné postkřesťanské Vánoce a nepíši ani s velkým nadšením vánoční články (asi příští prosincový úvodník nechám napsat někomu jinému J). Lidé mají dojem, že o Vánocích se musí chovat lépe, na ostatní se usmívat, uhonit se sháněním dárků, úklidem, množstvím snědeného jídla a množstvím shlédnutých pohádek v TV – předpokládám, že i letos bude zase Mrazík. (Vím, můžeš namítnout, že jako křesťané to děláme jinak. Ale děláme to fakt jinak?)

O Vánocích se mluví jako o rodinných svátcích a často jsou rodiny skutečně více času pohromadě. Na druhou stranu kolem Vánoc přibývá depresí a sebevražd. Osamělí lidé jsou ještě osamělejší, smutní smutnější…… (Díky Bohu za každou výjimku, kdy někdo osamělý je právě o Vánocích potěšen zájmem ostatních).

Mám někdy dojem, že ani jako křesťané moc nevíme, co s Vánoci udělat. Velikonoce jsou jasné. Víme, kdy byly a víme, co se stalo. V době Vánoc se Ježíš asi ani nenarodil. Jak si Vánoce užít a neudělat z nich ani kolem nás rozšířený postkřesťanský svátek dárků a jídla a ani nějakou podivnou náboženskou událost? (A to pomíjím v některých křesťanských kruzích oblíbený spor, zda mít nebo nemít stromeček. Prozradím vám, jak je to u nás – některý rok ho máme a některý nikoli a nemá to žádný náboženský důvod J.)

Nemám na to jednoduchou odpověď ani pro sebe a svou rodinu, natož pro vás. Vím, že někteří moji sourozenci to zvládají lépe a učím se od nich. Jedno ale vím. To, že se Ježíš narodil, umožnilo to, že žil v lidském těle, poznal lidský život s jeho radostmi i starostmi, poznal pokušení, lásku i odmítnutí a mohl si se mnou vyměnit život – on se stal hříchem a já Boží spravedlností. Bez jeho narození – ať už o Vánocích nebo jindy – by nebyla ani jeho smrt a vzkříšení.

Ježíš velmi podrobně vysvětloval svým učedníkům, proč přišel a jaký má vztah k lidem. V desáté kapitole Janova evangelia vysvětluje svůj postoj ke každému z nás na příkladu péče o ovce. Nejhorší možností je zloděj. Chce ovci ukrást a jde mu jen o vlastní prospěch. V tomto případě není co řešit – zloději o ovci jako takovou nejde – jemu jde o sebe. Dalšími možnostmi jsou ti, kteří o ovce pečují. I mezi nimi je rozdíl. Někdo je na práci najat. Snaží se jí dělat pro odměnu a vynakládá námahu, aby se ovcím dařilo. Ale jen odsaď podsaď. Když přijde vlk a chce ovci sežrat, nechce se mu riskovat. Radši uteče a nechá ovci jejímu osudu. S jinou péčí přistupuje majitel – pastýř. On je ochoten položit za ovce i život. Protože každou ovci zná jménem, každá ovce pozná jeho hlas. To je Ježíšův postoj ke mně, k Tobě i k těm, kteří dosud do jeho ovčince nepatří. Ježíš za nás obětuje svou duši. Přišel proto, aby ovce měly život, abychom my měli život. A nejenom nějaký život, ale hojnost života. Častý omyl lidí, kteří Pána Ježíše neznají (a občas i omyl některých křesťanů) je, že nás následování Ježíše připraví o něco dobrého. Následování Ježíše mě skutečně o některé věci připravilo. Někdy to nebylo příjemné. Když se ale dívám zpětně, tak říkám díky Bohu, že z mého života některé věci vzal, resp. dal mně sílu, abych některé věci opustil.

Přeji sobě i vám, abychom si letos Vánoce skutečně užili. S rodinou, přáteli, třeba i s Mrazíkem. Abychom je užívali s vědomím, že jsme dostali hojnost života. Hojnost nového života, který si neužijeme jen jednou v roce kolem Štědrého dne, ale můžeme si ho užívat celý rok a v plnosti si ho budeme užívat v Božím království na věčnosti.

Lubomír Ondráček