Záchranáři

Kategorie: úvodník

Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16

Od září navštěvuji kurz vytvořený týmem Reinharda Bonnkeho FULL FLAME. V úvodním filmu je scéna z výletní lodi. Na lodi probíhá párty, připravuje se večerní bohoslužba. V tu chvíli přijde na loď informace, že se blízko nich potopila jiná loď a že se mnoho lidí topí. Výletní loď má přes čtyřicet záchranných člunů. Na vodu spustí ale jen tři. Do ostatních nejsou posádky. Lidem se moc nechce na deštivé rozbouřené moře.

Jsme rádi na párty nebo na nějakém křesťanském programu. Také máme spoustu svých starostí a úkolů. Lidé, kteří hynou, nejsou tolik na očích a vlézt do záchranného člunu je tolik namáhavé a dokonce to může být i nebezpečné.

Bůh přebývá ve své slávě a nepotřebuje nás. Přesto se díval na své stvoření a situace lidí nepodobná té, v které byli topící se nešťastníci, Ho nenechala chladným. Otec a Syn se shodli na řešení. Ježíš nelpěl na své rovnosti s Otcem a sestoupil na zem. V lidském těle. Prožil život bez hříchu a na konci svého života si to s námi vyměnil. Stal se hříchem, zemřel a byl vzkříšen. Stalo už se to před 2000 lety. A je to stále ta nejdůležitější událost vesmíru. Mně její význam došel před více než třiceti lety. Už jsem tušil, že na tom nejsem moc dobře. A najednou mně došlo, že jsem na tom jako lidé z potopené lodi a že jestli mě Ježíš nevytáhne, tak jsem ztracený. Nechal jsem se zachránit a navíc jsem se stal sám záchranářem. Zkouším v Ježíšových službách zachraňovat další.

Končí týden, kdy jsme udělali další pokus seznámit lidi kolem nás s Boží láskou. Při dobrém a zábavném programu, ať už to byl koncert, divadlo nebo netradiční fyzikální show, jsme se radovali z dobrých věcí, které nám Bůh dává, a sdíleli s ostatními zprávu o záchraně. Tuto první listopadovou neděli chceme jasně vyhlašovat záchranu, kterou nám Bůh nabízí. Na Kristově místě voláme: „Smiřte se s Bohem“.

Většina z nás, kdo ve sboru jsme, slyšela evangelium už mnohokrát. Hrozí, že nám zpráva o hloubce našeho hříchu, o Boží lásce a utrpení a vzkříšení Pána Ježíše Krista zevšední. Přitom je to nejúžasnější věc, která nás mohla potkat. Aby se mně to nestalo, dělám proto několik věcí.

Občas přemýšlím, kde jsem byl a kde bych byl dnes, kdybych nepoznal Pána Ježíše. A není to radostná představa. Moc dobře bych na tom nebyl. Hřích je strašný a zabíjí. Bez Ježíše by mě dostal.

Děkuju Bohu za to, co mně dal. Za spasení a další věci. Vděčnost dává novou perspektivu a přináší radost. Když jsem za Boží lásku a vůbec za Jeho dary a péči vděčný, tak mně nezevšední. Vztah s Bohem brání tomu, aby se pro mě Bůh nestal dobrým přítelem, s kterým jsem se už dlouho neviděl. Mohu se s Ním vidět každý den. On o mě stojí vždy. Jen mně se někdy nedaří si na Něj udělat čas. Ale On je trpělivý. Vydrží čekat.

Také se snažím o Bohu a věcech, co dělá a nabízí, říkat ostatním. Spása je největší radostí. Vidět lidi, kteří jsou zachraňováni, je radost s tím srovnatelná. Myslím, že pro záchranáře musí být úžasný pocit vytáhnout topícího se člověka. Vím, že může zevšednět i práce záchranáře. Radost ze zachráněných ale nezevšední.

Děkuji všem, kteří jste věnovali čas a zapojili se do Dnů Dobrých Zpráv. Není to marné.

Vítám všechny, kteří jste se nechali pozvat na dnešní nedělní shromáždění, a doufám, že mezi námi nejste naposledy.

Sobě i všem připomínám, že sice Dny Dobrých Zpráv jsou jen jednou za rok a můžeme se těšit, že snad budou i příští rok, ale lidí, co hynou bez Krista, je spousta a se zvěstováním evangelia nemusíme čekat celý rok. Den spasení je dnes, zítra a bude trvat až do konce tohoto světa.

Lubomír Ondráček