Neviditelná bitva

Kategorie: úvodník

Po celé zemi zuří boj. Boj o lidské duše. Boj o to, kolik lidí stráví věčnost v nebi a kolik z nich ve věčném zatracení.

Bůh se rozhodl, že si k tomu chce používat nás. Nemá žádný plán „B“.

Pokud odmítnu účast na zachraňování životů lidí kolem sebe, promarním svůj život.

Máme tu čest stát na jednom z nejobtížnějších míst na světě. O to větší bude skrze nás zjevena Boží sláva.

Nepřítel se zoufale bojí, abychom nepovstali a nezačali používat své zbraně, které nám Bůh dal. V naší zemi je jeho nejúčinnější zbraní materialismus. Mnozí křesťané zvlažněli a ztratili svou věčnou odměnu, protože dali přednost hromadění peněz a majetku.

Naší zbraní je slovo evangelia. Evangelium je jednoduchá zpráva, že Ježíš zemřel za naše hříchy a třetího dne vstal z mrtvých. V evangeliu je moc. Naposledy jsem ji viděl předevčírem, kdy jsem se po vyhlášení této jednoduché zvěsti mohl modlit s třemi lidmi za přijetí Krista. Satan se všemožně snaží, abychom se za evangelium styděli a byli ochotni mluvit s lidmi kolem sebe o všem jiném, jen ne o těchto několika větách.

 

Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. (Mk 16,20, ČSP)

 

Kde se káže evangelium, je uvolňována Boží moc. Je normální počítat s tím, že budeme uzdravovat, vyhánět démony a prorokovat. Před několika týdny jsem se mohl modlit s dvěma lidmi modlitbu přijetí potom, co jsem dostal konkrétní prorocké slovo do jejich životů. Poznali, že Bůh je živý.

Po duchovních darech máme dychtit (1Kor 14,1) a aktivně o ně prosit. Dary uvádí do pohybu víra, proto máme posilovat svou víru studiem a vyznáváním Božího Slova (Ř 10,17). Boží moc vzrůstá také postem. Ježíš se vrátil od křtu v Jordánu plný Ducha (L 4,1), ale až poté, co se čtyřicet dní postil, vyšel v moci Ducha (L 4,14).

 

Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo. Což neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde žeň‘? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. (J 4,34 - 35)

 

Toto slovo říká Ježíš po rozmluvě se samařskou ženou – nejopovrhovanějším člověkem široko daleko. Jsme často v pokušení vybírat si ke kontaktu lidi nám příjemné. Ježíšova filosofie služby byla jiná. Šel převážně k opovrhovaným, ztrápeným a nemocným. Když zvěstoval dobrou zprávu takovým lidem, byl tím sám nasycen. A tito lidé byli těmi poli připravenými na sklizeň. I dnes se kolem nás bělají pole, která nikdo nesklízí. Vdovy, sirotci, bezdomovci, cizinci v uprchlických táborech, Romové, prostitutky, nemocní AIDS nebo třeba dlužníci. Velká sklizeň čeká také mezi dětmi a teenagery. Půjdeme?

 

Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, pošli mne!“ (Iz 6,8)

Michal Klesnil