Můj Pán a můj Bůh

Kategorie: úvodník

Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“ Jan 20,27 – 28

Učedníci mají za sebou jedno z největších zklamání svého života. Setkali se s Ježíšem a uvěřili, že je zaslíbeným Mesiášem. Uvěřili, že přišel obnovit království pro Izrael. Odmítali přijmout jeho slova o tom, že má trpět a má být zabit. Prostě to nesedělo k jejich představě Mesiáše a také si to samozřejmě nepřáli. Jenomže se to stalo. Židovští starší a kněží ho zatkli, vydali do rukou Piláta, resp. římské vlády a Ježíš byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. K tomu všemu si mohli učedníci spočítat, že ani oni nejsou v bezpečí. Mistr je mrtev, je čas začít pronásledovat jeho žáky.

Jenže začnou se dít podivné věci. Nejprve ženy nenajdou Ježíšovo tělo v hrobě a Petr pravděpodobně s Janem najdou v hrobě jen pohřební oděv. Jan pohlédne a uvěří. Potom se vzkříšený Ježíš setkává s Marií Magdalskou a ta to oznamuje učedníkům. Nakonec Ježíš projde dveřmi a stojí uprostřed vystrašených učedníků. Ukáže jim své rány a strach vystřídá radost. To, co nemohli pochopit za Ježíšova pozemského života, se stává skutečností. Ježíš nesl naše hříchy, zemřel a byl pohřben, ale smrt Ho neudržela ve své moci. Byl vzkříšen. Dějiny mají od tohoto okamžiku svůj střed. Starozákonní věřící vyhlíželi tuto událost spásy, novozákonní věřící se dívají zpět k této události.

Jeden z učedníků má ale smůlu. Tomáš mezi nimi nebyl. A připadá mu to celé divné. Jak by mohl Ježíš přijít mezi učedníky? Kdo ví, kdo to vlastně byl. A tak čeká osm dnů. Také se ti někdy stalo, že ti nějaké Boží jednání připadalo neuvěřitelné? Prostě ses s tím nikdy nesetkal. Celou dobu naší školní docházky na všech typech škol jsme byli přesvědčováni, že žijeme v uzavřeném systému. Něco popsali přírodní vědy a to je neměnné. Když někdo umře, tak je mrtvý a hotovo. Něčemu podobnému asi věřil Tomáš, i když naše vzdělání neabsolvoval. Jenomže náš vesmír není uzavřený systém. Je to otevřený systém, do kterého může Stvořitel zasáhnout zvenku. A v případě Ježíše zasáhl. Ježíš byl vzkříšen. Tomáš už nepotřebuje sahat do ran v Ježíšových rukou a boku. Uvěřil. Znal Ježíše jako člověka. A Ježíš byl skutečný člověk, protože by jinak nemohl zaplatit za naše hříchy. Znal Ježíše i jako Pána, kterého se rozhodl poslouchat a nyní své rozhodnutí opakuje a potvrzuje. Ježíš je Pán, který má oprávněný nárok na náš život. Není jen Spasitel, je také Pán.      

A uznává Ho také jako Boha. Ježíš byl od věků, byl při stvoření a sám stvořen nebyl. Ježíš byl úplný člověk a úplný Bůh. Je to nad naše chápání. Stejně jako je nad naše chápání, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Nemusíme tomu předně rozumět, potřebujeme tomu předně uvěřit.

  Vzkříšení je natolik závažný fakt, že nás o něm Bůh nenechává na pochybách. Ježíš se zjevil Petrovi, učedníkům a to opakovaně, skupině pětiset bratří, Jakubovi, apoštolům a Pavlovi. O těch všech se píše v 1. Korintským 15. Pavel psal tato fakta za života většiny těch, kteří se se vzkříšeným Kristem setkali. Vzkříšení Pána Ježíše je natolik zásadní, že bez něj by byla naše víra marná. Pokud by Ježíš nebyl vzkříšen, byli bychom stále ve svých hříších. Bohu díky tomu tak není, ale On žije. Naše hříchy jsou odpuštěny. Jako Bůh vzkřísil Ježíše, tak vzkřísí nás, pokud se nedožijeme Jeho příchodu ještě v tomto těle.

Ježíš Tomáše povzbuzoval k víře. Nezlobil se na něj, že chce důkaz. Vzkříšení je totiž fakt, nikoli iluze a tak je legitimní fakta chtít.

Pán Ježíš hledí do budoucnosti, až do naší současnosti. Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Jan 20,29 To se týká mě a Tebe. Neviděli jsme a uvěřili. Týká se to našich současníků – nevidí a mohou uvěřit. 

Velikonoce jsou připomínkou Boží spásy. Přeji každému z vás jejich radostnou oslavu a těm, kteří se s Ježíšem dosud nesetkali, přeji, aby mohli brzy vyznat s Tomášem: MŮJ PÁN A MŮJ BŮH.

Lubomír Ondráček