Pouze dobrý zvyk?

Kategorie: úvodník

Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. Žalm 122,1

Uvěřil jsem před více než třiceti lety. Protože jsem ale vyrůstal v rodině, která navštěvovala sbor, chodil jsem na bohoslužby dost pravidelně už před tím. V podstatě jsem od svých asi deseti let s výjimkou roční vojenské služby většinu nedělí byl na bohoslužbách. Střízlivým odhadem jsem absolvoval přes 1500 nedělních shromáždění. To, že v neděli je normální jít do sboru, pro mě platilo stejně jako pro řadového člena, staršího nebo pastora (snad s výjimkou toho, že teď někdy kážu v neděli dvakrát a stihnu proto bohoslužby dvě J ). Má to cenu? Proč to vůbec dělám?

Jsme určitě v jiné situaci než David a další věřící v době staré smlouvy. Hospodin pro ně symbolicky přebýval ve Stánku úmluvy a později v chrámě a zjevovala se tam Jeho sláva. Jít na toto místo znamenalo speciálně se s Hospodinem setkat. Radost, kterou zažíval David, my můžeme zažívat do určité míry kdykoli, protože nám Bůh dal svého ducha a chrámem Ducha svatého jsou nyní naše těla, jak píše Pavel v dopise do Říma. Přesto má nedělní shromáždění velký význam.

Termín bohoslužba není úplně přesný, protože často na shromáždění slouží spíše Bůh nám ať už přímo, nebo skrze další lidi. Přesto i tam Bohu můžeme sloužit my. Skrze chvály a uctívání a i skrze službu ostatním. Sloužíme Mu i jindy a na jiných místech, ale nedělní shromáždění je v něčem výjimečné.

Bůh tam slouží nám. Jsou použity dary celého Kristova Těla. I ty, které my nemáme. Není to jen společná chvála a kázání, ale Bůh může skrze někoho poslat prorocké slovo nebo i další projev Ducha. Tělo funguje mnohem kompaktněji než jen v malé skupince.

V Izraeli se měl před Hospodinem ukázat čas od času při různých příležitostech každý věřící a také se před ním měl ukázat celý Izrael. Prezentovali tak svou jednotu a sounáležitost. Ukazovali, že k sobě patří a že Bohu slouží společně. Bůh je při těchto shromážděních občas oslovil společně a máme zaznamenány různé příklady tohoto navštívení v Písmu. To je významný bod nedělního shromáždění.

Společně do chrámu přicházely i rodiny. Staří, mladí i děti. Pro děti je důležité, aby viděly, že rodiče uctívají Hospodina a sklánějí se před Ním. Je to příklad pro jejich život a také příklad pro jejich případné budoucí rodiny. Někdy jsou rodiče v době puberty dětí zarmouceni, že děti se ze sboru ztratí. Pokud ale v dětství viděly, že nedělní shromáždění je v žebříčku priorit až za chatou, prací a fotbalovým zápasem, nelze se divit, že ani pro ně nebude příliš důležité. Problémem je někdy i nezdravě akcentovaná svoboda, kdy rodiče dávají dítěti vybrat, zda půjde do sboru nebo zůstane doma dříve, než by mu takovou volbu dali například v případě toho, zda jít do školy.

Bůh na shromáždění jedná často s jednotlivci silněji než jindy. Osobně pamatuji, jak jsem byl na shromáždění usvědčen z hříchu nebo přijal novou inspiraci a vedení. Přítomnost Božího ducha byla znásobena obecenstvím Božího lidu.

Nedělní shromáždění je místo, kam mohu pozvat své známé, kteří ještě nevěří. Někdy je obava, že shromáždění jsou nerelevantní a že jim lidé nebudou rozumět. Když někdo jde do církve, tak předpokládá, že to tam bude jiné. Často lidem ze světa připadají shromáždění relevantnější než samotným členům církve. Ve shromáždění se jich může dotknout Boží duch jinak a často silněji, než jinde. Často nerozumí dobře kázání apod., ale setkání s láskou, zájmem a jednáním Božího ducha je proměňující a mnohé zastaví. Pro rostoucí sbory není až tak důležité, jak jsou jejich shromáždění relevantní, ale jak tam jsou rádi vlastní členové sboru.

Určitě najdeme ještě další důvody. Vidět se se známými lidmi, sdílet se, strávit příjemný čas. Třeba máš ještě další důvody, proč v neděli do sboru přijít. Můžeš napsat svědectví do Sborového dopisu nebo ho říci přímo na shromáždění.

Jít v neděli na shromáždění se pro mě po letech stalo už samozřejmostí. Prostě takovým dobrým zvykem.

Lubomír Ondráček