Chtěné dítě

Kategorie: úvodník

Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. Mk 16,20

Rodiče se připravují na přijetí dítěte různým způsobem. Někteří s příchodem dítěte příliš nepočítají a začnou se na péči o něj připravovat teprve ve chvíli, když zjistí, že jsou těhotní.

Jiní rodiče dítě vyhlížejí s delší perspektivou. Připravují se na jeho příchod, někdy dokonce delší dobu marně usilují, aby ho počali. Když se dozví o těhotenství, jsou připraveni do té míry, nakolik je to možné a je to výsledek jejich očekávání.

V posledních letech v církvi v České republice, až na vzácné výjimky, moc lidí k Bohu nepřichází. Asi ne všichni, ale mnoho křesťanů touží po změně. Vím, že po změně toužíme i mnozí v našem sboru. Jsme ale na příchod nových lidí skutečně připraveni?

Před několika měsíci jsem se zúčastnil jednoho semináře, kde nám byla položena zajímavá otázka: „Co byste udělali, kdyby na nedělní shromáždění přišlo dvakrát tolik lidí, než je obvyklé?“ Pominu-li technické problémy s místem apod., zůstává otázka, zda bychom byli schopni takovému množství lidí sloužit.

Na posledním výjezdu vedení sboru jsme si kladli otázku, jak jsme na příchod nových lidí připraveni. Ne na probuzení, ale třeba na to, že na region přijde deset nových lidí. Máme lidi ochotné vést nové skupinky? Jsou lidé schopni a ochotni věnovat čas pastoračním rozhovorům?

Jedna z odpovědí byla, že pokud noví lidé přijdou, najdou se i lidé, kteří se budou o ně starat. Je určitě pravda, že se těžko na péči o lidi připravujeme teoreticky, a že není jednoduché být třeba mnoho měsíců připraveným vedoucím skupinky, ale bez skupinky. Rodiče, kteří se na příchod dítěte nijak nepřipravovali, a jsou těhotenstvím překvapeni, většinou péči o dítě také zvládnou. Zvládli bychom to tedy také.

Myslím, že to je z určitého úhlu pohledu pravda. Když v devadesátých letech začalo přicházet větší množství lidí, zaktivizovalo se mnoho lidí v místních sborech a o přicházející lidi se začali starat. Bylo to ovšem v atmosféře většího očekávání, došlo k mnoha chybám a nutno říct, že o mnoho lidí jsme taky přišli. I když péči o děti zvládnou i nepřipravení rodiče, ti připravení a natěšení mají výhodu.

Jakým způsobem chceme růst? Tím náhodným, kdy jsme překvapeni, že vůbec někdo uvěřil, anebo růst dlouhodobě vyhlížíme, pracujeme na něm a přijímáme nově narozené sourozence připraveni a s vděčností?

Učedníci po nanebevstoupení Pána Ježíše reagovali jasně. Předně vyšli a vyhlásili evangelium. Je to ten největší úkol, který máme a který se týká nás všech. Máme jít a v našich rodinách, na našich pracovištích a ve školách vyhlásit evangelium. Když to uděláme, Pán s námi začne pracovat. Nebylo to tak, že Bůh nejprve začal činit zázraky a dotýkat se lidí. Že se nějak změnila atmosféra. Bylo to tak, že učedníci nejprve vyšli a Bůh s nimi začal spolupracovat. Učedníci a Pán Ježíš začali pracovat v synergii. Divy a zázraky následovaly zvěstování evangelia. Při tomto nasazení církve nebylo obrácení jednotlivých lidí něčím nečekaným nebo mimořádným. Církev vyhlížela nové křesťany, těšila se na ně a byla připravena se o ně postarat. Učila se za pochodu, nezvládala obrovský růst lidskými prostředky, někdy zápasila s neúspěchy a nezdary, ale nevzdala výhled na záchranu těch, kteří Pána Ježíše ještě neznali.

Když jsou manželé dlouhodobě bezdětní, jsou tím převážně zneklidněni. O to více bychom měli být zneklidněni my, pokud jsme víceméně duchovně neplodní a nevidíme nové lidi přicházet k Pánu Ježíši. Nesmiřme se s tím. Udělejme to, co udělala první církev. Vyjděme a kažme. Ježíš začne kázané slovo potvrzovat skrze divy a zázraky.

Pro manžele přinesou děti změnu, starosti, ale hlavně radost. To samé přinesou noví lidé přicházející na naše regiony do našeho sboru. Těším se na to a vyhlížím to. Jak jsi na tom ty?

Lubomír Ondráček