Jak na to

Kategorie: úvodník

Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš být uzdraven?“

Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“

Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď.“ Jan 5,5 - 8

 

Setkal jsem se nedávno se zajímavým podnětem. Podnět byl o tom, že mluvíme o získání Prahy pro Krista, ale bez jasného plánu a strategie je to těžký až nerealistický úkol, který lidi spíše drtí. Prostě nevědí, jak tohoto cíle dosáhnout, jak na to.

Přemýšlel jsem o tom. Nejsem přítel strategií a plánů typu: Letos skrze naší službu uvěří 500 lidí. To myslím nemůžeme zajistit, protože obrácení lidí je věc Boží milosti a také je-jich svobodného rozhodnutí. Nevidím jako klíčové ani plány typu: Letos oslovíme evangeliem 10 000 Pražanů. To už je sice zvládnutelné, je to i motivační, ale zvěstování evangelia je více o postoji našeho srdce něž o číslech, statistikách apod. Proto se mně líbí, že jsme shrnuli naší současnou prioritu Zvěstovat evangelium do jednoduché srozumitelné věty, která vyjadřuje naší touhu: Aby naše srdce více hořela pro ztracené.

Akce se nemusí vydařit a pokud je plán nereálný a není na základě Božího zjevení, vede jeho nenaplnění spíše k další frustraci. Změněné srdce přinese ovoce vždy. Ve finále nás totiž vede ke konkrétnímu skutku.

Určitě máme pro zasažení Prahy konkrétní aktivity. Jsou to kurzy Alfa, na podzim budeme opět pořádat Dny dobrých zpráv. Někde dělají pravidelné akce v Domově důchodců nebo v Dětském domově. Jinde zvou na Manželské večery lidi, kteří ještě Pána Ježíše neznají. To jsou všechno konkrétní věci, které ve sboru děláme (pokud o takových aktivitách nevíš a chtěl by ses do nich zapojit, tak mne prosím kontaktuj). To jsou všechno výborné věci a budeme v nich pokračovat. Přesto se  domnívám, že pro zasažení Prahy potřebujeme ještě něco více.

Oslovil mne text o setkání Pána Ježíše s dlouhodobě nemocným člověkem. Pán Ježíš uviděl potřebného člověka. Byl jich tam dav, ale On si všiml jednoho. Možná nás děsí množství potřeb lidí kolem nás a zdá se nám, že situace přesahuje naše možnosti. Zkusme se raději rozhlédnout a najít toho jednoho potřebného, jehož potřeby zvládneme naplnit.

Pán Ježíš se o člověka osobně zajímá. Vidí, že nemocen je už dlouho a začíná s ním mluvit. Má na něj čas, zajímají Ho jeho potřeby a touhy. A nemocný reaguje a reaguje možná překvapivě. Nikoho nemám. Neměl asi ani komu říci, že nikoho nemá. Ježíš je možná někdo, kdo ho s osobním zájmem oslovil po dlouhé době. Muž je tím zaskočen, ale ihned sdílí svou základní potřebu, potřebu blízkého člověka. Sdílí i svou rezignaci a zoufalství.

Když se zastavíme a rozhlédneme kolem sebe, najdeme lidi, kteří také nikoho nemají. Mohou to být nemocní opuštění lidé, ale i lidé vnějšně úspěšní a obklopení lidmi. Každý jsme povolaný k jinému typu lidí. Určitě ale potřebné najdeme.

Pán Ježíš ho nelituje. Vede ho naopak k aktivitě. Vstaň a choď. Přichází se svou mocí uzdravovat (a více Boží moci k uzdravování a činění zázraků pro zasažení Prahy určitě také potřebujeme) a vyzývá ho k reakci. Život tohoto muže je po třiceti osmi letech radikálně proměněn. Naše životy jsou změněny díky setkání s Pánem Ježíšem. Životy dalších dnes ještě zoufalých a opuštěných nebo naopak sebejistých lidí mohou být změněny skrze náš zájem o ně a zvěstování evangelia.

Proč o tom píši? Zdá se mně, že je to odpověď na podnět, kterým jsem začal tento článek. Jak se dá sníst slon? Kousek po kousku. Jak se dá Praha získat pro Ježíše? Po jednotlivých obyvatelích.

Praha má přes milion obyvatel. Všem zvěstovat evangelium se nám může zdát jako neřešitelný úkol.

Jenomže dívat se kolem sebe, všimnout si toho jednoho potřebného, posloužit mu, být k dispozici, to je možné. A to je naším úkolem. Získat toho jednoho. A potom zase jednoho. A ten získaný člověk může brzy také oslovit jednoho dalšího člověka... No a najednou získat Prahu pro Pána Ježíše už není neřešitelný úkol. Je to v možnostech jedné generace.

Dotýká se Tě to? Motivuje? Hoří Ti srdce více pro ztracené?

Jsem přesvědčen, že je to možné. Neboj se nechat se použít a neboj se počítat s tím, že Bůh může Tebe i mne potvrdit skrze svou moc. Když budeme mít soucit s hynoucími a bude mezi námi Boží moc k uzdravování, vymýtání a činění zázraků, uvidíme, jak brány pekel padají i v Praze a zdánlivě nemožné se stává skutečností.

L.Ondráček