Nedejme se vyviklat

Kategorie: úvodník

A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že naše práce není v Pánu marná. 1. Kor. 15,58

Domnívám se, že žijeme v poslední době. Příchod Pána Ježíše jako ženicha pro svou nevěstu se přiblížil. Satan má málo času a tak se snaží bránit Božímu působení a paralyzovat církev. Dělá to různými způsoby. Dnes bych chtěl zmínit jeden, který se týká jeho jednání s každým člověkem.

Když Pavel vyzývá korintské křesťany, aby se nedali zviklat, musí předpokládat, že to hrozí. V dopise do Kolosis mluví o potřebě zapustit do Krista kořeny. Strom je tím pevnější, čím má silnější a hlouběji zapuštěné kořeny. Ale i ten nejlépe zakořeněný strom může padnout.

Představuji si to velmi prakticky. Když doma kácím strom, tak nejprve ořežu větve, potom začnu strom okopávat a přesekávat jednotlivé kořeny. Po přeseknutí každého kořene stromem zkusím zaviklat. Když přesekám dostatečné množství kořenů, začne se mně dařit stromem viklat a nakonec ho z jeho místa vyviklám. Pavel měl podle mne na mysli to samé. Satan přichází, přesekává jednotlivé kořeny křesťana a viklá. Až ho vylomí z Božího lidu. Stejně jako já nemohu přijít ke stromu a vytrhnout ho, protože na to nemám dostatek fyzických sil, nemůže ani satan přijít a vytrhnout nás z Božího lidu, protože na to nemá.

Jaké jsou kořeny, které přesekává? Našlo by se jich určitě více, ale zmíním tři.

Nejprve se nás snaží oddělit od obecenství s křesťany, resp. od církve obecně. Žijeme v době, kdy se někteří křesťané domnívají, že je možné mít vztah s Kristem, tedy hlavou, a nemít vztah s církví, tedy Tělem. To je nelogická myšlenka. Ježíš se vrátí pro svou Nevěstu, a tou je církev. Není možné být mimo ni. Pokud zanedbáváme společná shromáždění, tak nás to může stát i věčný život, jak nás varuje pisatel dopisu Židům.

Dalším důležitým kořenem je Boží slovo. Snaha zpochybnit pravdivost a inspirovanost Bible je velkou satanskou zbraní. I v evangelikálních církvích různých směrů zaznívají občas názory, že je dnes jiná doba, než v době sepsání Bible (což je určitě pravda) a že tedy nemůžeme všechno brát tak, jak je to napsáno (což pravda není). Snaha odstranit resp. upravit biblickou zprávu o stvoření, odvysvětlit zázraky, změnit morální požadavky Písma, to vše vede ke ztrátě důležitého kořene, který nás drží v Kristu. Vždyť Ježíš poměřuje naši lásku k Němu právě zachováním Jeho slova. Osobně věřím celé Bibli, i když některým místům nerozumím.

Posledním důležitým kořenem je osobní obecenství s Bohem. Čtení Bible jen pro sebe (co chce Bůh říci mně), modlitba hledání Boží vůle pro můj život, prostor pro to, aby Bůh mohl mluvit do mého života, aby mohl dokonce něco v mém životě změnit. Pokud se nám toto ztratí a vztah s Bohem nahradíme jen nějakou náboženskou rutinou, i když třeba v charismatickém hávu, začínáme míjet to podstatné.

Jakmile satan přesekne tyto nebo i další kořeny, začne s námi viklat. A bez kořenů nevydržíme. Člověk se Bohu neztratí ze dne na den, i když to zvnějšku může někdy tak vypadat. Pokácet strom i s pařezem dá práci a čas. Vytrhnout křesťana z Boží rodiny chce to samé. Ale satan se viklání křesťanů rád věnuje.

Vstupujeme do nového roku. Nevíme, co nás v něm čeká. Máme různé obavy a také různé naděje. Můžeme mít ovšem jednu jistotu. Bohu se ani rok 2012 nevymkne z ruky.  Nepustí z ruky ani nás. Satan se ale bude snažit, aby nás vyviklal. Jestli se necháme nebo ne je na každém z nás.

Pevné silné kořeny, které dále letos porostou, přeji každému z nás. Pokud nám Bůh ze své milosti přidá i tento rok, kéž jsme mu na jeho konci blíže než na počátku.

Lubomír Ondráček