Zbytečný strach

Kategorie: úvodník

Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Jan 5, 24

 

V minulém úvodníku jsem se věnoval věčnosti a stejně tak se tomuto tématu věnuje Petr Kácha během svého kázání na březnovém sborovém shromáždění. Je to důležité téma a považuji ho za tolik aktuální, že mu věnuji ještě další úvodník.

Pán Ježíš se během svého pozemského života věnoval mnoha praktickým věcem. Odpovídal na otázky, které si lidé skutečně kladli. Zázraky, které učinil, nebyly samoúčelné, ale činil je proto, aby kromě zjevení Božího království pomáhal lidem. Nevznášel se nikde v oblacích, ale žil každodenním praktickým životem. Přes to všechno ale nenechával nikoho na pochybách, že hlavní důvod, proč přišel, bylo smíření stvoření se Stvořitelem a tedy mimo jiné vyřešení otázky věčnosti. Tomuto tématu se věnoval i během kázání v páté kapitole Janova evangelia.

Píši tento úvodník v den, kdy bylo zveřejněno doporučení Lékařské komory ohledně péče o nevyléčitelné pacienty. V tomto dokumentu je mimo jiné prohlášení, že lidský život je konečný. Samozřejmá skutečnost, na kterou se někdy lidé snaží zapomenout. Lékařská věda tolik postoupila a průměrný lidský život se dramaticky protahuje. Lidé ve věku sto let by měli během několika let přestat být výjimkou. Přes tyto skutečnosti ale všichni víme, že náš pozemský život skončí. Možná po více než sto letech, ale mnohým skončil i po několika desítkách let nebo ještě rychleji. Smrt se k nám blíží každým dnem našeho života. A pro satana je smrt mocnou zbraní. Udržuje nás ve strachu. Z toho, že život skončí. Že některé věci už nestihneme. A také mnoho lidí trápí to, co udělali špatně. Protože se smrtí se blíží i soud lidského života.

Pán Ježíš věděl o tomto strachu a reagoval na něj.  Stačí jediná věc k tomu, abychom se nemuseli bát smrti, která je kolem nás a blíží se i k nám. Nemuseli se bát zmaru a toho, že všechno nestihneme. Stačí slyšet to, co Ježíš říká a věřit tomu. Potom máme věčný život. A nejdeme na soud. Je zbytečné se bát a satan ztrácí svou nejmocnější zbraň.  Pokud se nebojíme smrti, satan nemá čím nás přetáhnout na svou stranu. A nebojíme se ani soudu. Protože věříme, že díky Kristově oběti už na soudu nebudeme stát.

Proč zmiňuji tak známé věci? Protože s těmito známými věcmi často nepočítáme. Mnohdy se i po letech nevyrovnáváme se svými selháními. Znovu a znovu prožíváme pocity viny z věcí, ze kterých jsme činili pokání. Znovu a znovu bojujeme s pocity méněcennosti, malomyslnosti a zmaru. Jakoby nás čekalo odsouzení za naše skutky. Jako kdyby tento život byl tou jedinou realitou, která nás čeká. Má to ale takto skutečně být?

Pán Ježíš vstal z mrtvých a to změnilo perspektivu našeho života. Bůh hodil naše hříchy za hlavu a už na ně nevzpomíná. To není nějaké náboženské vyznání, ale realita. Máme Kristovu spravedlnost, už nežijeme ve smrti, ale přešli jsme do života. „Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.“ Jan 5:25

Perspektiva toho, co je před námi, dává jistotu pro náš život. Víme, že nám nic neuteče. Tím, že jsme uvěřili, jsme využili té největší nabídky, která do našeho života mohla přijít. Pokud ostatní mineme, může to být krátkodobá ztráta, ale z hlediska věčnosti je to zanedbatelné. Když žijeme ve víře, není v našem životě prostor pro strach. A tam, kde není strach, je radost, láska a pokoj. Věci, které tolik chybí v současném světě. Věci, které přitahují ostatní. Věci, které odlišují občany Božího království od občanů tohoto světa. Pokud chybí v našem životě, je to možná tím, že jsme ztratili perspektivu věčnosti, že se více těšíme na jiné věci, než na život v realitě Božího království. Čtěme Boží slovo a nechme se povzbudit tím, co nám říká.

Lubomír Ondráček